Bílý čaj

Kdysi dávno byly určeny pro císaře a jeho dvůr. Na své si přijdou i pijáci citliví na kofein. Bílé čaje ho obsahují nejméně oproti ostatním druhů pravých čajů.

Výroba bílého čaje

Po nasbírání se čajové lístky nechají zavadnout. Průběžně se přetřásají na platech, na kterých se mírně pomačkají. Tím se narušuje buněčná membrána, což vede ke slabé oxidaci. Ta je brzy přerušená propařením nebo sušením.

Oproti zeleným a černých čajů se lístky bílého čaje nezavinují ani netvarují. Zpracování vychází z délky čajových lístků – dělí se na krátké a dlouhé. Čaje typu Jin čen připomínají svým tvarem jehličky, neboť se do nich vybírají až třícentimetrové stříbřité ochmýřené pupeny. Pro jiné čaje se jehličky svazují do čajového květu, který po spaření vodou vypadají jako květy pampelišky. Z kratších lístků se dělají typické bílé čaje – Pai mu tan (též Pajmutan) a Shou mee (též Šou mej).

Bílé čaje pocházejí především z Číny a považují se za čajovou lahůdku. Kdysi dávno byly určeny pro císaře a jeho dvůr.

Léčebné účinky bílého čaje

Bílé čaje obsahují vysoký obsah přírodních antioxidantů, které zabraňují předčasnému stárnutí. Antioxidanty bojují s volnými radikály v těle a jsou účinnou prevencí i léčbou proti kardiovaskulárními nemocemi a vybranými druhy rakoviny.