Předmětem výzkumu byla hypotéza, v jakou denní dobu je nejlepší jíst bez omezení kalorického příjmu potravin. Vědci z New York University pod vedením Joseho Alemana se na to ve své práci zaměřili.
Výzkum se zabýval pacienty s nadváhou, kterým cukr v krvi indikoval nástup cukrovky druhého typu. Účastníci pokusu měli za úkol v prvním týdnu výzkumu sníst 80 procent kalorického příjmu do 13 hodiny. Ve druhém týdnu museli sníst polovinu kalorického příjmu po 16 hodině. V obou případech měřili vědci dobrovolníkům hladinu glukózy v krvi.
Nutno podotknout, že po oba týdny dostávali dobrovolníci pokusu porce jídla, po kterých neshazovali ani nenabírali tělesnou hmotnost.
Výsledky měření glukózy v krvi byly zajímavé. V týdnu, kdy dobrovolníci museli sníst většinu denní porce jídla maximálně hodinu po poledni, byly hladiny cukru nízké, potažmo nevystoupaly nad mezní hodnoty typické pro cukrovku tak často. V týdnu, kdy museli dobrovolníci jíst později odpoledne až večer, byly hodnoty cukru v krvi vyšší.
Závěrem výzkumu je, že je dobré jíst většinu potravy co nejdříve během dne a na pozdější dobu si nechávat menší část denního příjmu. Na toto téma zatím neexistují metastudie, tj. studie studií, které by vycházeli z vícenásobných stejných výzkumů.
Výsledky výzkumu nahrávají i časově omezenému stravování, který je v současnosti v oblasti zdravé výživy populární. Režim má dvě verze. V první verzi časového omezeného stravování posouvá jídlo do první poloviny dny, ve druhé verzi se odkládá na pozdější dobu.
Režim časově omezeného stravování se často uvádí ve tvaru 16/8, kdy číslovka osm znamená dobu v hodinách, po kterou lze libovolně jíst, zatímco číslo 16 vyjadřuje počet hodin, ve kterém byste měli držet půst.
Dopolední a polední konzumace většího objemu denní dávky potravin vychází ze souladu s vnitřními biologickými hodinami. Pro zdraví je přívětivější, když lidé jedí méně v podvečerních a večerních hodinách.
Ne nadarmo se říká, že snídani byste měli sníst celou, o oběd se rozdělit s přítelem a večeři věnovat nepříteli.
